NPR Mionší
Prales Mionší patří k nejznámějším rezervacím v Moravskoslezských Beskydech a svou rozlohou k největším pralesům v České republice. Nachází se na hřebeni a přilehlých příkrých svazích vrcholů Úplaz (949,6 m) a Velká Polana (893 m) exponovaných k východu a západu, s lesními loukami, pramenisky a v jihovýchodní části i drobnými skalkami. Leží v nadmořské výšce 720 až 950 m, asi 9 km jihozápadně od Jablunkova mezi obcemi Dolní a Horní Lomná, asi 1 km východně od středu obce Horní Lomná. Katastrální území Horní a Dolní Lomná, okres Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj, CHKO Beskydy. Rezervace zřízená výnosem MK ČSR č. 12.849/54 ze dne 10.3.1954.
OBJEDNÁVKY PROHLÍDKY PRALESA MIONŠÍ
na tel. čísle
+420 720 679 376, +420 797 847 007
Předmět ochrany: Největší komplex přírodě blízkých jedlobukových porostů karpatského typu s klenem v České republice. Ochrana zbytku jedlobukového karpatské pralesa s javorem klenem a smrkem v Moravskoslezských Beskydech s mozaikou drobných zbytků lesních luk a pastvin (polan), pramenisky a skalkami, s bohatou faunou a flórou.
.
Geologie, půdní poměry: Silně denudovaný horský reliéf na paleogenním beskydském flyši. Rozsáhlejší severní část území je budována vlastními godulskými vrstvami, menší jižní část vrstvami istebňanskými. Prudké svahy Úplazu a Velké Polany jsou intenzivně fluviálně modelovány, především východní svah je rozbrázděn zdrojnicemi a levými přítoky potoka Mionší. Podmáčené plochy jsou pravděpodobně pozůstatky sesuvů. Ve vyšších polohách svahů se nacházejí kamenité sutě, níže pak svahoviny. Půdní typy: převládají hnědé lesní půdy se skeletem, v prameništích oglejené.
.
Květena: Lesní porosty patří ke květnatým bučinám podsvazu Eu-Fagenion, maloplošně se vyskytují suťové a rokli-nové lesy svazu Tilio-Acerion. Hlavními dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Hojný je též javor klen (Acer pseudoplatanus), často s typicky utvářenou šupinovitou borkou. V nejvyšších polohách rezervace je přirozenou součástí porostu smrk (Picea abies), na vlhčích místech jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ojediněle javor mléč (Acer platanoides), jilm horský (Ulmus glabra) a třešeň ptačí (Cerasus avium). Místy je vyvinuto
bohaté keřové patro, které tvoří bez červený (Sambucus racemosa), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) meruzalka alpská (Ribes alpinum), srstka angrešt (Ribes uva-crispa), zimolez černý (Lonicera nigra) aj.
V bylinném patře roste např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), udatna lesní (Aruncus vulgaris), žindava evropská (Sanicula europaea). Typickými karpatskými prvky jsou šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii). Na horských loukách (polanách) rostou zvláště chráněné druhy, např. mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuch- sii subsp. fuchsii), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hořec tolitový (Gentiana asclepiadea), vratička měsíční (Botrychium lunaria) a nápadný pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum).
.
Mykoflóra: Prales Mionší je bohatou mykologickou lokalitou, jednou z nejvýznamnějších v České republice. Pro růst hub je nenahraditelná druhová a prostorová diverzifikace ekosystémů. Na jednotlivé druhy dřevin jsou v určitém vývojovém stupni vázány specifické druhy dřevokazných hub, které jsou nejcennější složkou mykoflóry. Byl odsud popsán vzácný choroš ohňovec Pouzarův (Phellinis pouzarii) a outkovka beskydská (Antrodiella beschidica). Z dalších chráněných druhů zde rostou bolinka černohnědá (Camarops tubulina) a mozkovka rosolovitá (Ascotremell faginea). K velmi vzácným druhům patří např. penízečka liláková (Baeospora myriadophylla), šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides), hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens), štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii) a kalichovka smrková (Omphalina grossula). Na odumřelých jedlích lze na podzim nalézt typický korálovec jedlový (Hericium flagellum). Dalšími významnými mykologickými lokalitami v CHKO Beskydy jsou jedlobukové pralesy NPR Razula, NPR Salajka, PP Smradlavá, PP Vachalka a PR Kutaný.
.
Fauna: Místní fauna je reprezentována především horskými druhy a je velmi zajímavá. Na určité druhy hub jsou vázány často velmi vzácné druhy hmyzu, např drabčíci Phyllodrepoidea crenata na korálovci jedlovém nebo Phyllodrepa puberula na choroši Tyromyces stipticus. Z motýlů se vyskytují vzácné druhy molů, např. Scardia boletella, který se se vyvíjejí v trouchnivém dřevě buků a na nich rostoucích troudnatcích kopytovitých. V České republice je znám pouze z pralesa Mionší a Novohradských hor. Jinými významnými druhy motýlů jsou hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata), bourovec Cosmotriche lunigera, píďalky šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica), Fagivorina arenaria, můry kukléřka věsenková (Cuculia prenanthis), šedavka Apamea rubrirena aj. Z brouků byli
zjištěni např. střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), na prameniště vázaný střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), střevlík Carabus obsoletus, střevlík kožitý (Carabus coriaceus), střevlík vrásčitý (Carabus intricatus), roháček Ceruchus chrysomelinus aj. Z měkkýšů zde bylo nalezeno přes 60 druhů, např. vřetenatka hrubá (Vestia gulo), typický karpatský druh, který zde dosahuje západní hranice rozšíření, vřetenatka šedavá (Bulgarica cana), pralesní řasnatka žebernatá (Macrogastra latestriata), endemická vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica), vzácný plž jehlovka malinká (Acicula parcelineata), zuboústka sametová (Causa holosericea) a několik dalších karpatských endemitů.
V NPR Mionší a v širším okolí bylo pozorováno 110 druhů obratlovců (5 druhů obojživelníků, 4 druhy plazů, 73 druhy ptáků, 28 druhů savců). Obojživelníci jsou zastoupení mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra), čolkem horským
(Triturus alpestris) a skokanem hnědým (Rana temporaria), z plazů se vyskytuje dnes již vzácná zmije obecn (Vipera berus). Na pralesovitý porost s doupnými stromy je vázána řada druhů ptáků, hnízdí zde např. kriticky ohrožený druh fauny ČR puštík bělavý (Strix uralensis), silně ohrožený datlík tříprstý (Picoides tridactylus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), kos horský (Turdus torquatus), lejsek mal (Ficedula parva), včelojed lesní (Pernis apivorus) a čáp černý (Ciconia nigra). Z dalších význačných druhů ptáků zde žijí také datel černý (Dryocopus martius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krkavec velký (Corvus corax), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), lejsek šedý (Muscicapa striata), žluna šedá (Picus canus) aj. Do padesátých let 20. stol. se zde vyskytoval i tetřev hlušec (Tetrao urogalus). Z menších savců byl mimo běžné druhy zjištěn chladnomilný rejsek horský (Sorex alpinus), který je považován za glaciální relikt. Díky
zachovalosti prostředí, rozloze, klidu a návaznosti na slovenská pohoří je území přitažlivé i pro velké šelmy jako jsou rys ostrovid (Lynx lynx), medvěd hnědý (Ursus arctos) a vlk (Canis lupus).
.
Lesnictví: Jádrovým územím NPR Mionší jsou porosty blízké svým druhovým složením a porostní výstavb původním jedlobukovým karpatským pralesům. Charakter přírodě blízkých lesů dotvářejí mohutná torza stojících odumřelých stromů, zlomy a vývraty. Nejmohutnější jedle v rezervaci dosahovaly průměru 1,5 m v prsní výšce, což znamená, že jejich obvod byl až 5,5 m. Dorůstaly výšky 45 až 60 m a dožívaly se stáří 250 až 450 let. Zásadní otázkou z hlediska dalšího vývoje porostů v NPR Mionší je do budoucna míra zásahů upravujících dřevinnou skladbu. V současné době dochází k postupné samovolné přeměně jedlobukového pralesa v bučinu. Na základě speciálního odborného šetření bude nutné rozhodnout, zda ponechat konkurenční vztahy mezi dřevinami na přírodním výběru anebo zda jemnými zásahy do podúrovně uvolňovat nadějné jedince ustupujících dřevin z přirozené dřevinn skladby, zejména v případě jedle bělokoré. Kromě převažujícího buku zmlazuje na příhodných místech dosti hojně i jedle která je však výrazněji ohrožena okusem zvěří. Proto bude nutné pokračovat v mechanické ochraně především semenáčků jedle formou individuálních oplůtků nebo maloplošných oplocenek.
Management, ohrožení: Již od 17. století byly lesní porosty ponechávány bez pěstebních zásahů s ohledem na nerušený úkryt zvěře, hlavně jelení, srnčí a tetřevů. V druhé polovině 18. století, při začínajícím cílevědomém lesním hospodaření, byly těšínskou komorou ohraničeny lesy určené k produkci dříví, ve kterých se nesmělo pást. Do těchto lesů byla pojata také trať Mionší a s ní sousedící trať Úplaz. Od 16. století do poloviny 18. století bylanejvětší z polan, Velká Polana, využívána k salašnictví. Po zákazu pastvy (konec 19. století) se polany pouze kosily a od 70. let 20. stol. se tyto plochy vyvíjely většinou bez zásahů. Teprve od roku 1995 se začaly vybrané plochy znovu kosit. Současná péče se soustřeďuje na záchranu a posílení silně ohrožené původní populace jedle bělokoré. Pro svoje významné hodnoty je prales Mionší předmětem zkoumání mnoha vědeckých institucí. Jedná se o jednu z 15 ploch
v České republice, kde se dlouhodobě sleduje dynamika přirozeného vývoje lesních porostů. Jsou zde založeny trvalé plochy pro sledování stavu rostlinné a živočišné složky.
.
Naučná stezka: V minulosti bylo možné navštívit prales Mionší s průvodcem po zřízené naučné stezce. Těmito návštěvami však prales značně utrpěl, a tak od 1. ledna 1989 byla tato stezka z důvodu zachování nerušeného přírodního prostředí pro rozmnožování a úkryt řady vzácných druhů živočichů pro veřejnost uzavřena. V roce 2005 zřídila Správa CHKO Beskydy novou okružní naučnou stezku (NS Mionší) s celkovou délkou 7km a převýšením 330m.
Tato nová naučná stezka však neprochází přes NPR, pouze na krátkém úseku vede ochranným pásmem pod hranice rezervace. Naučná stezka je určena pouze pro pěší, na desíti zastávkách seznamuje návštěvníky s pralesem Mionší, jeho přírodou i historií, otevřena je sezónně od 1. června do 15. září. Vstup do NPR Mionší je i nadále přísn zakázán, děkujeme Vám, že respektujete toto ustanovení.
.
Historie: První územní ochrana pralesa Mionší se datuje již od roku 1922. Úředně byla částečná rezervace „Polesí Dolní Lomná“ zřízena Výnosem Ministerstva školství a národní osvěty čj. 143.547, o ochraně přírodních památek ze dne 31. 12. 1933 na ploše 95,05 ha. Předmětem ochrany byly pralesovité porosty buku, jedle, smrku a javoru ve stáří od 130 do 270 let. Definované ochranné podmínky a stanovení výměry shodné se současnou NPR obsahuje
výnos z roku 1954 o státní přírodní rezervaci Mionší, přehlášeno výnosem č. 14.200/88-SÚOP Ministerstva kultury ČSR ze dne 29. 11. 1988. Původ názvu lze nejspíše chápat jako nářeční protějšek českého „menší”, tedy menší mezi
ostatními lesy. Odbyt dříví z tohoto značně odlehlého polesí byl špatný, a to nám dnes vysvětluje, proč se prales Mionší uchránil před ničivou těžbou dřeva. Jako součást těšínského panství střídal prales Mionší často své vlastníky.
V roce 1895 se stal majitelem celé oblasti, k níž les náležel, Bedřich Habsburský, známý zde více pod přízviskem „markýz Gero”. V roce 1904 si nechal arcivévoda vystavět v krásném prostředí loveckou chatu, v níž trávil volné chvíle při lovu tetřevů a jelenů, na nějž se vydával koňmo po úzké lesní cestě.
.
Natura 2000: NPR Mionší má významné postavení v územním systému ekologické stability, v rámci kterého byla již v minulosti zařazena do evropské sítě uzemí zvláštního zájmu ochrany přírody Smaragd a do programu CORINE – biotopy. Nachází se na území, které bylo navrženo jako evropsky významná lokalita Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších
karpatských pohořích. Rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.
.
textová část převzata z https://nature.hyperlink.cz/Beskydy/Mionsi.htm