naše
historie
S největší pravděpodobností lze říci, že pojmenování obce je odvozeno od říčky, která horským údolím protéká. Název Lomná byl používán pro řeku již v časech, kdy samotné údolí bylo ještě pusté a neosídlené. Tehdy tam prý obyvatelé Jablunkova a okolí jezdili pro dřevo, kterého bylo v neobydlené oblasti s nedotčenou přírodou dostatek. V úzkém údolí se za nepříznivého počasí, častých povodní a vichřic lámaly mohutné kmeny stromů na úbočích hor, lemujících oba břehy a zavalovaly dolinu polomy, které nikdo neodstraňoval. Název tedy může pocházet z místního výrazu“zlomy“/polomy/.
V minulosti, kdy břehy ještě nebyly regulovány, měnila při povodních své koryto, protože její tok se často lomí. A tak se pojem “lomy“ rovněž nabízí jako důvod pro název řeky a později i vsi. Řeka, splývající ze svahů Polomu, získala tedy jméno Lomná.
Název Lomná byl používán pro řeku již v časech, kdy samotné údolí bylo ještě pusté a neosídlené.
[ Historie Údolí Lomné ]
Dolní Lomná a Horní Lomná ( včetně Přelače – kdysi samostatné dělnické kolonie ) tvořily až do roku 1899 jednu společnou obec – Lomnou, která patřila k nejmladším na Těšínsku. Obec vznikla na vyrubiskách, postupně přeměněných v pastviny, na nichž se pásal dobytek salašnickým způsobem. Vznik obce tedy Lomné souvisel s novou vývojovou linií karpatského pastýřství na Jablunkovsku. Prvními osadníky byli pastevci, kteří popásali na horských loukách podél říčky Lomné a jejích soutoků stáda krav a ovcí.
Žili zde přes léto a na zimu sháněli stáda dobytka do okolních horských dědin. Na pozemcích obce Lomné bývalo několik velkých salaší (Jelitov, Přelač, Křínov, Uplaz, Gluvčín aj.) a první písemná zmínka o místních salaších se týká kravské salaše v Malém Křínově, které polovinu nabyl v roce 1720 od správy knížecích statků jablunkovský vojvoda Jiří Sikora. Salaše nebyly původně vlastnictvím, nýbrž pouze dovoleným užíváním cizí půdy (Těšínské komory), za kterou uživatelé platili poplatky. Hranice salaší nebyly zpočátku označeny, přesně vymezeny byly až v roce 1800, kdy Komora dala zjistit, co patřilo lidu. Ostatní části byly zalesněny.
Největšího rozkvětu dosáhlo salašnictví v 18. sto-letí, ale neustálé ničení lesů a rozšiřování pastvin vedlo v roce 1756 k vydání zákona na ochranu lesů. Proto se začalo s postupným zalesňováním horských pastvin.
Vzhledem k nově vznikajícím průmyslovým podnikům přestalo být salašnictví zdrojem příjmů pro vrchnost a postupně také docházelo k rušení jednotlivých salaší.
V roce 1812 zrušila Těšínská komora velkou přelačskou salaš a založila na jejím místě první dělnickou lesní kolonii. Každý kolonista byl povinen s rodinou po celý rok zpraco-vávat dřevo pro Těšínskou komoru. Do letní kolonie na Přelači se přihlásili hospodáři z Lomné, Mostů u Jablunkova, Milíkova, Jablunkova, Hrádku a Smilovic.
Teprve ve třicátých letech 19. století kolonisté dostali vlastní dispoziční právo na své usedlosti. V souvislosti s rostoucí spotřebou dřeva přineslo Lomné novou perspektivu povoznictví, které se kromě horského zemědělství, stalo jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů. Formanské řemeslo dosáhlo v údolí Lomné největšího rozšíření od druhé poloviny 19. století. Po druhé světové válce začalo upadat, až zcela zaniklo.
Pokud jde o doložené historické dokumenty týkající se minulosti Lomné, z těch můžeme uvést listinu z roku 1596 vydanou tehdejším těšínským knížetem Adamem Václavem, která jablunkovským měšťanům přiznává právo na pastviny a kácení dřeva v údolí Lomné. Toto knížecí privilegium bylo potvrzeno i později, a to listinou těšínské kněžny Alžběty Lukrecie z r. 1644. Z roku 1646 pochází první záznam o ekonomické činnosti v údolí Lomné (Urbář těšínského panství).
Počátek většího trvalého osídlení údolí Lomné spadá na konec 17. století, a to zakládáním pasekářských osad. Nové osady byly zakládány nejen v úzkých údolích, ale také postupně na svazích a hřebenech. Pěstovalo se pouze jaré žito, ječmen, oves a brambory, které se staly základní složkou lidové stravy. Původně osada Lomná patřila obci Návsí, a proto se také nejstarší záznamy o osadnících Lomné nacházejí v knize nazvané “Registra dědiny Návsí z r. 1714”. Ve zmíněných registrech najdeme celou řadu kupních smluv gazdů z Lomné. Z těchto kupů a různých dědických smluv se dovídáme o jménech tehdejších držitelů pozemků a o jejich majetkových poměrech v letech 1733 až do r. 1803. V některých salašnických výkazech je Lomná uváděna jako “předobec” (Vordorf) Návsí a některé dokumenty týkající se např. koupě půdy nebo jiné žádosti jsou opatřovány pečetí obce Návsí.
Později se Lomná stala samostatnou komorní obcí a veškeré majetkové změny byly zapisovány do pozemkových knih této obce. S obcí Lomnou se poprvé setkáváme v urbáři Těšínské komory z r. 1755, ačkoliv obecní správa byla ustanovena již někde ve třicátých letech 18. století. Na nejstarší obecní pečeti s vyobrazením horala s holí v ruce a sedícího na pařezu pod stromem nebyl žádný nápis ani letopočet. Podle R. Kneifela “Topografie des K.K. Anteils von Schlesien II” čítala Lomná kolem roku 1805 48 čísel domovních a 512 obyvatel.